Pro představu o jeho velikosti je jeho průměr asi 38 % průměru Země a je tedy zhruba 1,4krát větší než Měsíc. Povrch planety se velmi podobá povrchu našeho Měsíce. Je poset tisíci krátery, které jsou pozůstatky dávných srážek s jinými kosmickými objekty, nalezneme zde i stovky kilometrů dlouhé a až 3km vysoké útesy a srázy. Merkur je planeta nejbližší ke Slunci, proto se na nebi nikdy příliš od Slunce nevzdaluje. Střední vzdálenost od Slunce je pouhých 58 mil. kilometrů.
Den trvá dva roky!
Jedno otočení kolem vlastní osy trvá na Merkuru něco málo přes 58 pozemských dnů a rok trvá 88 pozemských dnů. Tento poměr (2:3) způsobuje, že od jednoho svítání na Merkuru ke druhému uplynou dva Merkurovy roky (176 našich dní). Ano, jeden den je na Merkuru dvakrát tak dlouhý jako jeden jeho rok!
Záhada Merkurovy dráhy
Merkurova dráha je silně eliptická a tak se může dostat velmi blízko ke Slunci, až na vzdálenost 45 mil. kilometrů. A navíc se v prostoru stáčí. Celá otočka trvá 2254 let. To je z astronomického hlediska velmi krátká doba. Za tento jev mohou ostatní planety a Slunce, ale astronomové v 19. století zjistili, že se Merkurova dráha stáčí ještě více, než by měla, a nebyli schopni tento pohyb vysvětlit. Dokonce se pojalo podezření , že za odchylku ve stáčení dráhy může další planeta, která se předpokládala ještě blíže ke Slunci. Dokonce už tenkrát dostala jméno – Vulkán. Ale pak přišel Albert Einstein se svojí teorií relativity. A ta předpovídala narušení prostoročasu v okolí Slunce přesně takové, jaká byla měřená odchylka. Takže žádná další planeta, ale senzační potvrzení teorie relativity! A to bylo v té době nesmírně důležitým faktorem pro přijetí pravdivosti této teorie. A aby toho nebylo málo, podle některých teorií právě gravitační působení ostatních planet a Slunce způsobí to, že Merkur opustí naši Sluneční soustavu a stane se osamělým mezihvězdným poutníkem.
Pojmenování planety
Je zajímavé, že od Řeků dostal dvě jména: Apollo při svém zjevování se jako ranní hvězda a Hermes jako hvězda večerní. Řečtí astronomové nicméně věděli, že tato dvě jména označují stejné těleso. V římské mytologii je Merkur bůh obchodu a cestování, ale také zlodějů, tvoří protějšek řeckého boha Herma, okřídleného božího posla. Dostal své jméno pravděpodobně díky svému rychlému pohybu po obloze.
Naši předkové v české kotlině měli vlastní staročeské názvy této planety, říkali jí Dobropán nebo Horana.
Pekelné teploty a záhadný ohon
Planeta Merkur velmi řídkou atmosféru , tvořenou kyslíkem (42 %), sodíkem (29 %), vodíkem (22 %) a heliem (6 %). A právě řídký plynný obal a blízkost Slunce způsobují největší teplotní rozdíly ve Sluneční soustavě. V poledne dosahují teploty 430°C a v noci pak –180°C. A v místech pólů jsou i místa s trvalým zaledněním.
V poslední době se zjistilo, že silný sluneční vítr „odfoukává“ řídkou atmosféru a planeta vytváří ohon v délce až 24 mil. kilometrů. Astronomové pak tento ohon pečlivě zkoumají, neboť se díky němu můžeme více dozvědět o událostech na Slunci, které způsobují sluneční vítr. Jen dodejme, že se nejedná o vítr, tak jak jej známe ze Země ale jedná se o proud částic ze Slunce.
Pozorování Merkuru
Pozorování planety Merkur je obtížné právě díky blízkosti Slunce. Nejlepší podmínky jsou zhruba čtyřikrát do roka, kdy se planeta od Slunce úhlově vzdálí, hovoříme pak o tzv. elongaci. Pak ji můžeme spatřit těsně po západu Slunce nebo před jeho východem. Nyní v květnu nastává optimální pozorovací čas, protože 17. května byl Merkur v maximální východní elongaci /planeta se nachází východně od Slunce/ a je vidět jen na krátkou chvíli po západu Slunce. Např. v pondělí 24.5. 2021 zapadá Slunce ve 20hodin a 43 minut. Merkur se na světlé, soumrakové obloze objeví kolem 21 hodin a 35 minut. Bude jen velmi nízko, jen 5° nad obzorem. Je tedy nutné vybrat si místo s velmi dobrým výhledem na severozápadní obzor. Při hledání Merkuru nám pomůže planeta Venuše, která bude velmi jasná a bude se nacházet malý kousek pod Merkurem. Můžete se pokusit najít na obloze Merkur i pouhým okem, ale to se podaří jen zkušeným pozorovatelům. Vhodnější bude použít i docela malý triedr nebo dalekohled. Dne 28. května pak budou planety těsně vedle sebe a vytvoří tzv. konjunkci. Další dny už nebude Merkur pozorovatelný. Bude nutné si počkat do 25. října, kdy zase Merkur spatříme, ale na druhé straně Slunce, tedy na ranní obloze při západní elongaci.
Druhý superúplněk.
Při pozorování Merkuru se také nezapomeňte podívat na druhý letošní superúplněk, který nastane ve středu 26. května. Psali jsme o něm v dubnovém astronomickém povídání. Měsíc vyjde krátce po 21. hodině a tak lze pozorovat oba astronomické úkazy v krátké době.
